Net.Art

31. října 2005 v 22:41 | Marci |  Kyberumění
Ze všech projektů, které jsme měli možnost v uplynulých dvou hodinách shlédnout, mě nejvíce zaujali tyto dva:
1) history of art for airports
2) history of moving images
Ptáte-li se proč, pak odpovídám: svou nápaditou jednoduchostí, která v případě filmu mohla být složitá na realizaci.

- svou inspirací v klasických dílech a jejím převedením ze všemi očekávaného formátu do něčeho netradičního, nečekaného, inovativního.
Je do podle mě jiný, neklasický, chceteli nestandardní pohled na známé dílo, který způsobuje jeho okleštění pouze na základní prvky, které jsou typické a jedinečné jen pro dané dílo, a proto je možné ho rozpoznat i když je vyjádřeno jinak.
V případě history of moving images jde o zpracování filmu jinou technologií, dnes bychom mohli říci matrixovou před matrixem. V history of art for airports vidím umění vystihnout podstatu věci a tu pak zachytit v jednoduchém, snad každému srozumitelném obrázku.
Obě dvě díla by se dala v galerii instalovat celkem snadno: History of art for airports bych vyvěsila na různá místa galerie, v podstatě jako obrazy, samozřejmě v popisky. Pokud by se vyskytla nějaká pohyblivá ikonka, promítala bych je. S filmy by to bylo podobné - některé bych promítala na plátno, jiné bych pustila na monitoru.
Vztah mezi současným a digitálním uměním je dle mého názoru doplňující se. Každé hledá něco nového, co tu nebylo (a nezáleží na tom, zda se inspiruje nečím tradičním, "starým", nebo hledá náměty nové), snaží se pozvednou na umění obyčejné věci, překvapit, pobavit. Liší se v použité technice a v možnostech své prezentace. Většinu digitálního umění si těžko prohlídnete bez počítače, internetu nebo nějaké jiné techniky. Technika však umožňuje příjemci zapojit se a třeba se i podílet na tvorbě nějakého díla.
Mým oblíbeným malířem je Jakub Schickaneder. Vybavují se mi některé jeho obrazy - temné, večerní pražské uličky osvětlené pouliční lampou, jejíž teplé, intenzivní světlo nedokáže prozářit všechna zákoutí. Pocit tepla ze světla lampy, z intenzity barev a stínů vyzařuje v bezprostředním kontaktu s obrazem. Jakákoliv reprodukce pro mě intenzitu prožitku snižuje. Ztrácí cosi ze své petrosti. To se nemusí stát dílu, které je již vytvořeno za pomoci digitální techniky. Jeho kopírováním se většinou neztrácí intenzita barev či prožitku. Svým způsobem pro mě může být někdy digitální dílo i přístupnější (není závislé na otvíracích hodinách, vzdálenosti...). Ale neochuzujeme se tím, že se na díla díváme v pohodlí a klidu domova o atmosféru, o pocit, který může člověk zažít jedině při návštěvě galerie?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama